Sebehodnocení

Pojem sebehodnocení

Nejvyšší formu hodnocení - sebehodnocení - lze chápat jako formativní či kriteriální, které je výchovným prostředkem neformálního charakteru a zaměřuje se jak na průběh, tak na výsledek školní práce. To znamená, že je zacílené na zvýšení účinnosti procesu dosahování kognitivních, afektivních, sociálních i psychomotorických cílů žáka, a to ne prioritně ve srovnání s "normou", tj. ve vztahu k výkonům spolužáků ve třídě, ale vzhledem k předem danému kritériu bez ohledu na výkony spolužáků. Dochází k odhalování chyb v práci žáka a sebehodnocení je východiskem k odstranění chyb analýzou příčin a vyvozením důsledků. Je doplňkem oficiálních forem hodnocení, daných zákonem.

V užším smyslu je z didaktického hlediska cílem sebehodnocení to, aby se stalo kompetencí, podporující samostatnost a nezávislost žáka na učiteli, a aby směřovalo k rozvoji autentické osobnosti. Tato kompetence je důležitá k uplatnění v dalším životě, kdy dochází k sebereflexi v oblasti sociální, pracovní nebo světonázorové. Sebehodnocení je dlouhodobý proces, kterému je třeba se učit. Je závislé na kognitivním vývoji žáka, protože proces hodnocení náleží do nejvyšší úrovně myšlení člověka. Sebehodnocení předpokládá určitý přesah vlastní osobnosti, což je v mladším věku nesmírně náročná činnost, kterou je třeba pěstovat přiměřeně k věkovým zvláštnostem žáků.

(převzato z www.rvp.cz)

Ve třídě jsme začali zkoušet s dětmi sebehodnocení formou smajlíků. Děti dostanou pod úkol, který splnily nebo i nesplnily kolečko a mají do kolečka nakreslit, jak se cítily, jak se jim práce dařila. Usměvavý smajlík- dařilo se mi, smajlík s rovnou pusinkou- udělal jsem občas chybu, zamračený smajlík- nedařilo se mi. I vy se pak doma v učebnicích můžete podívat, kde vaše dítě potřebuje pomoci. Do výuky tento typ bude nepravidelně zařazován.